4.DÍL – Přelom

GO-MOTION a film Dragonslayer

Přelomový rok 1981

Go-motion a film Dragonslayer (8)

   V roce 1981 se v kinech sešly dva filmy, které jednoznačně definovaly rozdíl mezi klasickou stop-motion animací a novou technologií go-motion.

   Oba filmy byly, pokud šlo o animaci, mistrovskými kousky a přesto je rozdíl mezi oběma propastný. Prvním snímkem byl film Souboj Titánů (Clash of the Titans), v němž se o animaci postaral (tehdy již veterán stop-motion efektů) Ray Harryhausen. Tím druhým byl film Drakobijce (Dragonslayer).

Souboj Titánů

   Pro Raye Harryhausena byl Souboj Titánů jeho posledním celovečerním filmem, na němž pracoval jako animátor (a samozřejmě výtvarník a tvůrce speciálních efektů). Mimo jiné to znamenalo, že v tomto filmu mohl geniální umělec zúročit zkušenosti nashromážděné za dlouhá léta tvorby monster, animací a speciálních efektů. A tuto šanci rozhodně nepromarnil. Souboj Titánů je považovaný za nejpovedenější a animačně nejvyspělejší Harryhausenův film. Ne nadarmo byl ve své době označen jako „ Poslední triumf stop-motion animace“. Poslední pro to, že i když se tento typ animace objevoval i v průběhu osmdesátých let a ještě nějakou dobu v letech devadesátých, nikdy už nebyla stop-motion ve hraných filmech použita v takovém rozsahu, v jakém to bylo obvyklé v Rayových filmech, potažmo v Souboji Titánů. Tento snímek a vůbec celá Harryhausenova tvorba jsou natolik zajímavé, že bych se k nim rád vrátil v samostatném článku. Pro potřeby tohoto textu stačí vědět, že souboj Titánů se stal vrcholem jeho tvorby a ikonickým dílem, které má dodnes obrovskou skupinu nadšených fandů, kteří obdivují práci „strýčka Raye“ (Uncle Ray, přezdívka, kterou mistrovi dali následovníci a fanoušci jeho práce)

Go-motion a film Dragonslayer (9)Drakobijce

   Drakobijce, to byla ovšem jiná káva. Už samotný fakt, že se společnost Dysney rozhodla koprodukovat temnou a „dospělou“ fantasy, byl velmi nečekaný a proto i velmi citovaný a diskutovaný. Scénárista a režisér Mathew Robins si poradil s tématem vcelku dobře a i když se nejedná o žádný klenot žánru, rozhodně štáb v čele s režisérem a producenty odvedl velmi slušnou práci. Film nakonec nebyl divácky úspěšný, ovšem v jednom aspektu produkce naprosto ohromil jak diváky, tak i odborníky oboru VFX. A tou byla animace draka Vermithraxe realizovaná právě novou metodou nazvanou go-motion.

   Pokud shlédnete animované sekvence obou filmů, velmi rychle pochopíte, proč je mezi nimi takový rozdíl. Zatímco Souboj Titánů představuje tehdejší vrchol klasické animace, Dragkobijce je ukázkou ve své době nové a špičkové technologie, dalšího kroku na cestě k „dokonalému pohybu loutek“. Go-motion v tomto filmu skutečně odstranila z animace většinu trhavých pohybů a ta se stala mnohem čistší a plynulejší. Nejúžasnější a nejvíce ceněné byly záběry draka při boji s hlavním hrdinou v jeskyni. Právě zde mohla nejvíce vyniknout nová metoda a na výsledku je to opravdu znát. Není jistě nijak překvapující, že film Dragonslayer byl nominován na Oskara za Speciální efekty za rok 1981. To že film nakonec zlatou sošku nedostal, je podle mého názoru přinejmenším nespravedlivé, neboť přínos této nové technologie a výsledek, kterého ve filmu dosáhla, je na svou dobu dechberoucí. Oskara si nakonec odnesl snímek Dobyvatelé ztracené archy, který byl po trikové stránce v mnoha směrech unikátní, ale přece jen, pokud šlo o inovace trikových postupů, nepředvedl nic moc nového.

   V 5.dílu si povíme něco o přípravě speciálních efektů a animací pro film Dragonslayer a o všech událostech, které vedly ke vzniku metody go-motion.

 

Rozhodně si přečtěte i další díly z této série:

              

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.