Technologie animace: animační leporelo, omezená animace. Představitelé: Trnka, Dunning, Jones a další.

Omezená animace

Tato animační technika pracuje jak se statickými obrázky, tak i s rozanimovanými sekvencemi. Velmi často je zde pro správné vyprávění příběhu používán pohyb kamery jako je nájezd nebo jízda. Tím se částečně kompenzují statické záběry.

Jako jedním ze zástupců této technologie je považován George Dunning a jeho celovečerní film z roku 1969 Žlutá ponorka. V tomto filmu, kde hrají slavní představitelé hudební skupiny Beatles, můžete ale vidět mnoho technologií. Dnes je animační leporelo neboli omezená animace často zvolena při tvorbě hudebního klipu, reklamy nebo instruktážního videa. Dalším představitelem je režisér a tvůrce animovaných filmů Chuck Jones. Příkladem nám může být jeho filmu z roku 1949 So Much For So Little. Avšak ani zde nejde škatulkovat autora do jedné technologie.

Jako nejlepší příklad nám ale poslouží česný animovaný snímek z roku 1951 O Zlaté rybce, který doprovází oblíbený vypravěč a herec Jan Werich. O animaci obrazu a jednotlivé obrazy se postaral průkopník, režisér a animátor Jiří Trnka, kterého známe spíše jako tvůrce loutkových filmů. Všimněte si, že při volbě této technologie je především důležité, aby byl příběh a jeho vyprávění pro diváka opravdu poutavé. Musíte zde absenci pohybu vynahradit všemi jinými možnými prostředky – kvalitní příběhem a dobrým vypravěčem, spratným rytmem střihu (musí sedět s vyprávěním) a dobře provedenými obrazy, které budou na plátně či obrazovce k vidění i několik sekund. Zdála se vám dle popisu tato technologie snadná? Tak vězte, že je v ní schováno spousta nástrah. 😉

George Dunning (Žlutá ponorka r.1968):

Chuck Jones (So Much For So Little, 1949):

Jiří Trnka (O zlaté rybce, 1951):

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *