Rozhovor s Barrym Purvesem: příběh legendy stop-motion animace!

Známý britský stop-motion animátor Barry JC Purves je jedním z nejlepších animátorů na světě. Jeho animace dokonce občas vypadají jako hraná akce. Barry spolupracoval na mnoha animovaných projektech, učil profesionální animátory z velkých animačních studií a cestoval po celém světě, aby předal své animační schopnosti.

Mezi animátory je Vaše práce známá, ale nikdo neví nic o Vás jako o člověku. Bylo Vám vždy jasné, že chcete být animátorem nebo jste sníval i o něčem jiném?

Lichotíte mi, že si myslíte, že moje práce je mezi animátory známá. Někdy se to tak úplně nezdá. Dokonce i po čtyřiceti letech se dveře od animačního průmyslu těžko otevírají, zejména ve světě celovečerních filmů. Chtěl jsem být hercem, ale s mým hlasem a neschopností zpívat a měnit přízvuky…byli tam lepší herci než já. Mám rád umělecký výstup a animace jej nabízí. Přál jsem si, abych mohl pracovat v divadle, baletu nebo v opeře jako režisér – jako animátor jsem se snažil, aby v každém mé animované tvorbě promluvily všechny tři disciplíny. Bohužel, většině animátorům se tohle nepodaří, výjimku tvoří například bratři Quayovi. Jejich umělecká tvorba je opravdu rozmanitá. Chtěl bych, aby si animátoři uvědomili, že podstatou animace je vlastně divadlo a příběh.

Barry Purves interview

Měl jste možnost studovat animovanou tvorbu nebo jste se loutkovou animaci učil sám? 

Do žádné školy jsem bohužel nechodil. Určitě bych ale v té době ocenil, kdyby mi někdo vysvětlil animaci po technické stránce, kéž by mi někdo vysvětlil jak funguje fotoaparát na 35 mm film. Veškerá má animovaná tvorba se odvíjela od mého instinktu a pozorování. Animace má spoustu možností a její hranice takřka neexistují. Nemá pravidla jako taková, takže mé domácí studium animace nebyla tak moc o učení jako spíš o hledání triků a fíglů, aby výsledný záběr fungoval jak měl.

Dával jste také lekce animace v profesionálních animačních studiích jako jsou Dream Works, Pixar a Will Vinton Studio (dnešní Studio Laika) a na vysokých školách po celém světě. Které školy a studia Vám dnes posílají žádosti o předání Vašich znalostí? 

Měl jsem velké štěstí, že jsem dostal možnost vyučovat animaci na místech po celém světě. Někteří lidé mi dokonce navrhovali, abych se stal učitelem na plný úvazek, ale mě by ta zbytečná byrokracie kolem učení zničila. Ve velkých animačních studiích jsem také pracoval a bylo to skvělé, ale nikdy jsem neměl potřebu jít a pracovat tam na stálo. Učil jsem na spoustě krásných místech po celém světě. Moje nelepší zkušenost byla ale práce na italské Università Ca‘ Foscari Venezia. Benátky jsou krásné místo. Samozřejmě, zažil jsem i horší doby, kdy studenti byli ze své tvorby zoufalí a potřebovali pro svou práci inspiraci a také chybějící znalosti.

Byl jste také pozvaný na slovenský animační festival Fest Anča a někteří návštěvníci měli možnost se připojit k celodennímu workshopu s Vámi. Jak kurz probíhal? 

Snažil jsem se přimět přítomné animátory, aby přemýšleli o tom, co je to vlastně animace,  jak by měli přistupovat k příběhu a jak jej vyprávět. Chtěl jsem účastníkům přiblížit můj pohled na animaci: aby skrz ni nechali promluvit sebe, aby se nebáli neopatrnosti, poslouchali svůj instinkt a předávali prostřednictvím animace příběh. Animace je bezpečná, můžeme vše aniž by se nám něco přihodilo.

Chtěl byste někdy také navštívit Prahu a předat své zkušenosti našim českým animátorům? 

To by bylo skvělé, vaše historie animovaného filmu je ohromná.

Navštívil jste v posledních letech nějaké jiné animační festivaly, které vás opravdu nadchly?

Navštívil jsem plno velkých festivalů, kde byly tisíce návštěvníků a diváků, ale na mě takové akce působí trochu chladně a neosobně. Jednou jsem přijel na festival ve městě Meknes v Maroku a shlédnul jsem některé filmy, které se promítaly v opuštěném kostele, dětem, které předtím nikdy neviděly něco podobného. Jejich radostná reakce je pravý důvod, proč animaci dělám. Když jdu na festivaly a animační trhy a všechno kolem toho, jediné co slyším, jsou rozpočty, rozhovory o financích a merchandisingu a nikde slovo o vyprávění příběhů. Nezapomeňme, že to je základ. Ale musím říci, že festivaly mě nikdy neomrzí – úžasná organizace, mnoho hostů a tolik filmů…

Jste tak trochu živá legenda, jejíž filmy jsou známé po celém světě. Neplánujete ještě další film? 

Jste až možná příliš laskaví, ale i legendy musí platit složenky. Mám v hlavě tolik nápadů na animovaný film, ale nedostatek finančních prostředků mi pořád nějak kazí plány na jejich realizaci. Nicméně se o to snažím každý den.

Co si myslíte o aktuálních animovaných filmech? Viděl jste nějaký opravdu zajímavý? 

Přiznám se – raději jdu do divadla než do kina. Miluji tu syrovost a přímost, které divadlo nabízí a improvizaci a když navštívím kino, neobejdu se bez přemýšlení nad technickou stránkou animovaného filmu a nebo myslím na to, jak moc bych chtěl na filmu spolupracovat. Jestli ale chcete znát znát můj oblíbený animovaný film, je to Mary a Max od Adama Elliota. Normálně v kině nebrečím, je to moc silný film.

Znáte nějaké mladé animátory z Anglie, o kterých bychom měli určitě vědět? 

Co se týče krátkých animovaných filmů, zažíváme v tuhle chvíli tak trochu tvůrčí klid. Ale myslím, že brzy nastane změna. Máme spoustu talentovaných animátorů, ale v tuhle chvíli pracují všichni na celovečerních filmech.Snad brzy začnou pracovat i na vlastních krátkých animovaných filmech a ukážou co v nich je.

Podílel jste se na King Kongovi od Petera Jacksona. Můžete nám říct, jaká byla Vaše role ve výrobě a jak těžké je spolupracovat s velkou skupinou lidí, když jste zvyklý pracovat v malém kolektivu? 

No, to bylo vlastně před 15 lety…to už je tak dávno. Byla to moc příjemná zkušenost, ale i trochu zvláštní. Byl jsem tam v začátcích, když se stále ještě diskutovalo o tom, která technologie bude nejlepší. Pracoval jsem na previzualizaci Konga a tří dinosaurů. Při natáčení na Novém Zélandu jsem našel opravdovou radost. Takoví tvůrčí, přátelští lidé.

Pracoval jste také na dětských seriálech pro Channel 5. Co si myslíte o současných seriálech (vytvořené převážně ve 3D), jako je Mickeyho klubík, Wheel On The Bus nebo Prasátko Pepa? Proč si jejich tvůrci myslí, že malé děti nepotřebují sofistikovanější animaci s vyšší uměleckou úrovní?

Existuje řada strašných animací pro děti, ale je tu také pár brilantních dětských seriálů a já jsem měl to štěstí, že jsem mohl pracovat na 100 epizodách Twirlywoos. Osobně si myslím, že bychom měli dětem předvést něco, co by je inspirovalo. Dokonce, i když nerozumí všemu. Slyšel jsem, že lidé říkají, že „je to jen pro děti a nevšimnou si, že to je nekvalitní“. Je mi takových dětí líto.

A otázka na konec. Co byste poradil našim českým animátorům, kteří si zbytečně nevěří, ale je v nich obrovský talent? 

Prostě chyťte šanci za pačesy a animujte. Užívejte si to, vyprávějte dobré příběhy a sdílejte své zkušenosti.

Děkujeme za Vaše odpovědi! Brzy na viděnou v Praze! 

Komentářů: 2

  1. O, konečně jsem se toho dočkal! Moc dekuji Vám za tu konverzaci! Barry Purves je brilantní člověk, jeho život a lekce inspirují animatory, kteří usilují právě o to, aby přednesli osobní příběh namísto pouhé komerce. To je těžký úkol, ale je to životní účel praveho umělce. Držim palce za to, aby Barry Purves navštívil Prahu!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.