Vánoční rozhovor s Martinem Kleknerem autorem české knihy o vizuálních efektech

Freelancer Martin Klekner je známý nejen jako tvůrce špičkových filmových vizuálních efektů. Podílel se také na natáčení bojových scén úspěšné české hry Kingdom Come: Deliverance, založil vysoce navštěvovaný web o vizuálních efektech Vizuální efekty.cz a napsal knihy o vizuálních efektech.

Tvůj věk máš za sebou úžasné pracovní zkušenosti, na které můžeš být po právu pyšný. Jak jsi se k vizuálním efektům dostal?

Díky moc! Přiznám se, že občas trpím tím, že pro mě výsledek není nikdy dost dobrý a že spíš koukám, jaký další, lepší projekt bych mohl vytvořit, než abych se ohlížel na to, co už je hotové… Musím asi zapracovat na tom, jak si užívat už dokončené věci! 🙂 K efektům mě myslím dovedlo několik věcí naráz. Když jsem začínal točit své první krátké filmy, záběry, které jsem pořídil handkou na dvorku za domem (pochopitelně) nikdy nevypadaly tak
dobře jako v hollywoodských filmech. A tak jsem hledal cestu, jak je vylepšit. Zhruba v té době mě uchvátily triky Star
Wars Episode III, dokonce tak, že jsem po titulcích rovnou zůstal sedět v sále a počkal na další projekci. SW a Pán prstenů se staly mými hlavními dvěma inspiracemi, které ve mně zažehly touho po tom „taky se to naučit“. Když jsem viděl, co všechno je díky VFX možné, bylo mi okamžitě jasné, čemu se chci v budoucnu věnovat. No, a pak jedno vedlo k druhému. Od prvních tutoriálů Andrew Kramera jsem se s kamarády dostal k tvorbě Star Wars fanfilmů, dostal jsem se na filmovou školu ve Zlíně, poté jsem si na studentském projektu Chronicles: Prague zkusil historické efekty, a pak už mě tvorba triků a trikových videí nepustila.

Spolupracoval jsi také na vývoji světově úspěšné české hry Kingdom Come: Deliverance. Můžeš nám popsat, v čem spočívá práce cinematic tvůrce?

Ano, šťastnou náhodou jsem dostal tu možnost podílet se na tvorbě RPG od Dana Vávry. Původně jsem do studia přišel jen jako tvůrce trailerů, jelikož jsem však byl v té době jediný stálý člen cinematic oddělení, stal jsem se nakonec jeho vedoucím, sestavil tým a pomohl jsem vytvořit cutscény do hry. Práce to byla nezapomenutelná, plná nervů a chvilek, kdy se už už zdálo, že nic z toho nevyjde, ve výsledku se však dílo podařilo a mně to dalo zkušenost, na kterou se nezapomíná. Na projektu jsem byl zodpovědný za přípravu cutscén a jejich storyboardů, staral jsem se o herce na motion capture a společně s Danem Vávrou a VO režisérem Johnem Comerem jsem je režíroval. Společně s pěti dalšími členy týmu, desítkou animátorů a dvěma zvukaři jsme pak sestřihali 4 hodiny filmových scén pro herní příběh. V podstatě se jednalo o klasický střih, pouze s možností editovat kameru a pozice herců, následně pak bylo ještě nutné scény dosvítit, vyrenderovat, zkrátka vše, co se děje na animovaných CG produkcích.

 

Před pár lety jsi založil web o vizuálních efektech Vizuální efekty.cz a Tvé články začalo číst opravdu hodně lidí. Co Tě vedlo k založení takových stránek?

Už to bude  přes pět let… fíha. Pamatuji si, že když jsem začínal s VFX, hrozně mě štvalo, že nikdo okolo mě mi nedokázal přesně říct, kde a jak začít. Znal jsem pár 3D tvůrců, pár designerů, spoust lidí, kteří malovali, a různé weby o těchto tématech, nenašel jsem však žádný ucelený web v češtině, který by sdružoval zájemce o
VFX. A tak jsem se rozhodl založit vlastní. Trvalo mi samozřejmě pár let v oboru,než jsem nasbíral zkušenosti, díky kterým bych o tématu dokázal zasvěceně psát. Pamatuji si, že jsem se tenkrát bál, že web budou číst jen moji známí a kamarádi, že o vizuální efekty tu není takový zájem, aby okolo nich vznikal celý portál. Myšlenka na web o tricích se však tenkrát chytila téměř okamžitě, stačilo hodit odkaz na Facebook a VFXcz mělo rázem několik set odběratelů. Od té doby fanouškovská základna pomalu ale jistě roste, což mi dělá obrovskou radost. Zájem o triky v našich končinách rozhodně je a troufám si tvrdit, že se zvětšuje.

Kromě článků jsi napsal už tři e-knihy: dvě o trikových filmech roku 2016 a 2017 a Jak začít
s vizuálními efekty. Kdo je Tvým nejčastějším čtenářem?

Pokud bych to měl brát podle statistik, které na mě plivou různé mé databáze, tak především mladí muži před vysokou a muži ve středním věku, kteří hledají nové zaměstnání. Dívek a žen je ve VFX oboru nemalé množství, z nějakého důvodu se však zdá, že něžné pohlaví obecně táhne spíš klasická animace a malba… Tak jako tak, záleží jen na tom, jak moc se tenhle obor chcete naučit – žádná další kritéria, ani talent, ani prostředky, software, technika, natožpak pohlaví nebo věk nehrají roli. Na Facebooku jsi založil VFX komunitu. Plánuješ hromadné setkání s lidmi z této skupiny? Rozhodně bych se o to rád pokusil! VFXcz skupinu jsem založil na začátku roku 2018 hlavně proto, že se mi zdálo, že na VFXcz jsem aktivní pouze já a nedávám prostor ostatním lidem. Od té doby tam členové nahodili obrovské množství zajímavých odkazů, videí, vlastních výtvorů atd., což mě nesmírně těší – a sám tam často natrefím na odkaz, na který bych jinak nenarazil. Druhým cílem této skupiny pak vždycky bylo shromáždit zájemce o VFX, uspořádat s nimi různá setkání, poznat se osobně, začít případně nějaké soutěže či workshopy. Věřím, že už brzy budu mít čas na zorganizování takových akcí.

This slideshow requires JavaScript.

 

Co se týče trikových filmů, jsi určitě v obraze. Sleduješ někdy i starší filmy z minulého století? Máš nějaký oblíbený?

Jasně, rád sleduji jakýkoliv druh dobrých filmů, ať už mají efekty nebo ne. Příběh je u mě na prvním místě, triky jsou „jen“ nástroj, stejně jako třeba kamera a hudba. Obdivuji samozřejmě to, jak velkolepé příběhy se dají pomocí VFX vyprávět, strhující děj se však dá vytvořit i v jedné malé místnosti jen s pár postavami, bez jediného digitálního zásahu. Jak už to ostatně dokázal třeba film Dvanáct rozhněvaných mužů. Jediný problém, který mám se starými filmy, je uvěřitelnost herectví. Až do padesátých let minulého století, kdy se začaly objevovat moderní herecké metody, mi filmy zkrátka přijdou příliš divadelní. Mezi mými oblíbenými starými snímky jsou takové ty klasiky – Občan Kane, Metropolis, Cassablanca. Co se týče klasických trikových filmů, nedám dopustit na prvního Aliena, Blade Runnera nebo Terminátora. Nejlepšími filmy pro mě nicméně zůstávají Pán prstenů, Gladiátor a Jurský park, které zároveň slouží jako přehlídka nepřekonatelných triků…

Jako freelancer si můžeš sám vybrat, na jakých projektech chceš pracovat. Rýsuje se Ti teď
nějaká zajímavá spolupráce?

Od chvíle, co jsem opustil Warhorse Studios a vydal se opět na dráhu freelancera, jsem potkal obrovské množství zajímavých lidí a s některými z nich jsem začal spolupracovat na jejich projektech. Je skvělé, kolik aktivních tvůrců je v Praze i po celém Česku a kolik zajímavých filmů, reklam a her všude vzniká. Takhle brzy po dokončení Kingdom Come se nicméně snažím si spíše odpočinout a nezavrtávat se do velkých věcí, brát hlavně menší zakázky. Myslím, že do budoucna se spíš vrhnu se na tvorbu a režii svých vlastních filmových / animovaných projektů. Mám jich několik rozdělaných a rozhodně bych rád alespoň jeden dodělal… 🙂

Proč podle Tebe najímají na práci česká postprodukční studia cizince a ne absolventy
tuzemských škol? Jak tomu lze podle Tebe předejít?

Nejsem si jist, jak je tomu v animačním oboru, ale ve VFX bych to neviděl tak černě. Naopak, většina trikových a herních studií, s nimiž mám tu zkušenost, velmi ráda sáhne po talentovaných českých nebo slovenských tvůrcích. Problém je ten, že tu zas až tolik toho talentu není – a tím nemyslím, že by u nás bylo méně talentovaných lidí, ale že (oproti takovému USA nebo Velké Británii) tu celkově žije méně lidí. Menší rybníček, menší možnost výběru. A ti, kteří se vypracují, často odchází pryč. Jsem však přesvědčen, že se situace zlepší. Vysoké školy začínají zjišťovat, že je tu o VFX a hry zájem a vznikají první magisterské obory. Lidé se o VFX dozvídají stále více a navíc je stále jednodušší zkusit si nějaké ty triky i vytvořit.

Poraď mi. Jsem student, vyšší/vysoké školy, kde nás učí jen základy v Adobe After Effects a Maye. Kde mám hledat kvalitní rady a tutoriály?

Když jsem začínal, člověk musel různé rady a návody hledat v diskuzních fórech, málokdy našel nějaký pořádný videotutoriál. Pak přišel Andrew Kramer a jemu podobní – a všechno se změnilo. Teď je internet doslova přecpaný videokurzy všeho druhu, až člověk skoro neví, kam dřív skočit. Rozhodně ale mohu doporučit Gnomon Workshop a jejich výukové tituly, které jsou určené pro začátečníky i pokročilé, obsáhlá alternativa je Pluralsight (ačkoliv musím říct, jejich tutoriály občas nudí či nejsou tak kvalitní), poslední dobou pak stále častěji vyhledávám na Udemy a CG Cookie. Výborných internetových portálů s návody na digitální malbu, 3D nebo 2D tvorbu je však skutečně hodně, stačí chvíli hledat a experimentovat, a okamžitě se zorientujete. Daleko důležitější je vytvořit si nějaký plán a systematicky se ty věci začít učit…

 

Doporučil bys nadšencům do tvorby VFX nějaké zahraniční školy, které se tomuto oboru přímo věnují?

Přestože jsem chodil na filmovou školu, většinu toho, co jsem se naučil z VFX světa, jsem získal z internetu. Škola dává kontakty, rozšiřuje obzory, usnadňuje realizaci projektů a člověk se díky ní neustále pohybuje v prostředí plném podobně naladěných lidí. Dobré školy vás pak donutí naučit se i to, co byste se sami učit nechtěli… umělecké základy, perspektivu, teorii barev, anatomii atd. To vše se ale můžete naučit sami, z knih a internetových kurzů. Nejsem pro ani proti chození na školu, to si musí každý rozhodnout sám… rozhodně si však myslím, že škola už dnes není nutností. Ve studiích se vás v 99% případů na titul ptát nebudou. Zahraniční školy, které si udělaly velmi dobré jméno a vyučují vizuální efekty jsou především losangeleský Gnomon, kanadská Vancouver Film School, dánský The Animation Workshop, či britská University of Hertfordshire. Takové vzdělávací programy nicméně nebývají vůbec levné…

This slideshow requires JavaScript.