Názvy jednotlivých zubů: Jak je správně rozpoznat a pojmenovat

Když jste naposledy hledali v zrcadle, jaký zub vás bolel, jste si možná řekli: „To je ten za tím, co je vedle špičáku“? Nebo: „Tenhle zub je ten, co se používá na rozdrcení jídla“? Většina lidí neví, jak se jednotlivé zuby správně jmenují. A přitom to není jen otázka slovíček - umět je pojmenovat znamená lépe komunikovat s lékařem, lépe pochopit, co se v ústech děje, a dokonce lépe pečovat o své zuby.

Co je to zubní arch a proč je důležitý?

Vaše ústa nejsou jen náhodná hromada zubů. Každý zub má své místo, svou funkci a své jméno. Celý soubor zubů v jedné čelisti se nazývá zubní arch. Máte jich dva - horní a dolní. Každý arch obsahuje 16 zubů, celkem tedy 32. U dětí je to jinak - mají jen 20 mladých zubů, které se postupně mění za trvalé.

Zuby nejsou všechny stejné. Kdybyste je měli všechny stejné, jako kdyby každý zub byl jako kulička, nemohli byste jíst. Řezat, drtit, mlet - všechno to potřebuje jiný tvar. A právě tyto tvary jsou důvodem, proč mají zuby různá jména.

Řezáky - první linie obrany

V přední části obou čelistí se nacházejí čtyři řezáky. Dva nahoře, dva dole. Jsou to ty nejviditelnější zuby. Mají ostrý, plochý okraj, který vypadá jako malý nožík. Slouží k tomu, abyste odtrhli kousky jídla - třeba chleba, jablka nebo maso.

Když se díváte do zrcadla a vidíte ty nejpřednější zuby, ty, které si všimne každý, právě ty jsou řezáky. Mají jen jeden kořen a jsou poměrně široké. Když se lékař baví o „řezákové oblasti“, ví, o které zuby jde. A když vám řekne, že máte zlomený řezák, už ví, který zub máte na mysli.

Špičáky - přirozené nože

Na obou stranách řezáků se nacházejí špičáky. Jsou to ty nejostřejší a nejdelší zuby v ústech. Mají ostrý, kuželovitý tvar - připomínají malé nože. V horní čelisti jsou tři od každé strany: řezák, špičák, řezák. V dolní čelisti stejně.

Špičáky slouží k tomu, abyste jídlo drželi a přidržovali, když ho roztrháváte. Když jíte kousnutí hranolku nebo kousnete do oříšku, právě špičáky to drží a nechávají ho na místě, zatímco ostatní zuby pracují. Jsou také první, které se objeví u dětí - obvykle kolem 16. měsíce věku. A když se někdo řekne, že má „výrazné špičáky“, má na mysli tyto zuby.

Stoličky - největší zuby v ústech

Po špičácích následují stoličky. Jsou to největší zuby v ústech. V každé čelisti je po dvou - celkem čtyři. Mají širokou, plochou čepel s několika hrbolky, které slouží k mletí a rozdrcení jídla.

Stoličky jsou ty, které pracují nejvíce. Když jíte maso, ovesné vločky nebo zeleninu, právě tyto zuby je rozdrtí na menší kousky, aby je mohlo tělo snáze strávit. Mají dva nebo tři kořeny, což je důvod, proč jsou tak pevně zakořeněné. Když se stolička ztratí, je to velký problém - protože není snadné ji nahradit.

Klíčky - poslední zuby v řadě

Na konci každé čelisti, za stoličkami, se nacházejí klíčky. Jsou to poslední zuby, které vyrůstají - obvykle mezi 17. a 25. rokem života. Proto se jim také říká „zuby moudrosti“.

Klíčky jsou podobné stoličkám, ale mají větší variabilitu. Někdo je má, někdo nemá. Někdo má jen dva, někdo čtyři. Někdy nevyrůstají úplně, nebo rostou šikmo - a to může způsobit bolest, oteklé dásně nebo dokonce poškození sousedních zubů.

Klíčky nejsou potřeba k normálnímu jídlu. V průběhu evoluce se jejich funkce ztratila. Dnes je často odstraňují, protože nemají dost místa. Ale když vyrůstají správně a nezpůsobují problémy, mohou sloužit jako podpora pro zuby v přední části úst.

Co je to moláry a premoláry?

Když se podíváte na starší články nebo na anglicky psané stránky, uvidíte slova jako „premoláry“ a „moláry“. Tyto názvy se používají v medicíně, ale v běžné češtině je nahrazují „stoličky“ a „klíčky“.

Premoláry jsou zuby, které se nacházejí mezi špičákem a první stoličkou. Mají dva hrbolky a slouží k přechodnému mletí jídla. V češtině se jim říká „přední stoličky“ - ale v běžné mluvě je většina lidí nazývá prostě „stoličky“.

Moláry jsou ty, které se nacházejí za premoláry. To jsou ty, které se nazývají „stoličky“ v běžné češtině. Když se lékař zmíní o „prvních molárech“, myslí tím zuby, které vyrůstají kolem 6 let - tedy před klíčky. To je důležité, protože tyto zuby jsou první trvalé zuby, které dítě získá - a často se zapomínají na ně.

Jak si pamatovat názvy zubů?

Pamatování názvů zubů není těžké, když si je spojíte s funkcí.

• Řezáky - řežou (jako nožík)
• Špičáky - špičaté, drží (jako kopeček)
• Stoličky - stolí (mlejí jídlo jako mlýnek)
• Klíčky - klíč (poslední, přichází pozdě)

Představte si, že jste v kuchyni. Řezáky jsou jako nůž, špičáky jako kleště, stoličky jako mlýnek a klíčky jako záložní nástroj - který vás může překvapit, když ho potřebujete.

Proč je důležité znát názvy zubů?

Když vás bolí zub, neříkejte: „Ten zub tam, co je za tím, co je vedle toho bílého.“ Řekněte: „Bolí mě pravý dolní špičák.“ Lékař vás okamžitě pochopí. To šetří čas, zvyšuje přesnost léčby a zlepšuje komunikaci.

Když se učíte o zdraví zubů, znáte-li názvy, lépe rozumíte tomu, co vám lékař říká. Když vám řekne, že máte kariés na první stoličce, víte, že to není náhodný zub - je to ten, který se používá k mletí. A když vás lékař varuje, že klíčky rostou šikmo, víte, že to není jen „nějaký zub vzadu“ - je to problém, který může způsobit bolest a poškození jiných zubů.

Znát názvy zubů je jako znát názvy částí auta, když se vám něco pokazí. Nemusíte být mechanik, ale když víte, že je to „brzda“ nebo „převodovka“, můžete lépe říct, co se stalo.

Co se stane, když ztratíte jeden zub?

Když ztratíte řezák, ovlivní to vaši vzhled a schopnost jíst tvrdé potraviny. Když ztratíte špičák, může se změnit tvar vaší čelisti a zuby se začnou posouvat. Když ztratíte stoličku, vaše zuby se mohou posouvat, protože není co drží prostor. A když ztratíte klíček, často to nevadí - ale jen pokud jste ho neměli nebo byl problémový.

Když se zub ztratí, není to jen otázka „nějakého zubu“. Je to otázka struktury. Každý zub drží ostatní na místě. Když jeden chybí, celá čelist se může začít měnit - a to je problém, který se projeví až za rok nebo dva.

Závěr: Znát názvy zubů je první krok k lepší péči

Nejste lékař, ale když víte, jak se vaše zuby jmenují, už nejste úplně nevědomý vůči tomu, co se děje v ústech. Víte, kde přesně bolí. Víte, co vám lékař říká. Víte, proč je důležité zachovat každý zub - i ten, který nevidíte, když se smějete.

Naučte se názvy. Podívejte se do zrcadla. Najděte řezáky, špičáky, stoličky a klíčky. Pamatujte si, jak fungují. A pak už nebudete říkat: „Ten zub tam.“ Budete říkat: „Ten špičák.“ A to je první krok k tomu, abyste se o své zuby starali lépe.